Potíže premiéra Grosse

Ministerský předseda Stanislav Gross má vážné potíže. Není schopen vysvětlit, z jakých prostředků si pořídil milionářský byt na Barrandově. Nejdříve se zamotal do vlastních nesmyslných vysvětlení, a když mu ani to nepomohlo, ohradil se hradbou mlčení. Jeho aféra mi připomněla jiného zdatného funkcionáře ČSSD Jana Kavana. Ten svého času tvrdil o půl druhém milionu náhodou nalezeném v jeho trezoru na Ministerstvu zahraničí, že jsou to zbytky z kapesného ze služebních cest. Kavanova pravá ruka, jeho generální sekretář Srba pro změnu zase tvrdil, že podezřelé peníze má od tatínka, který je léta ukládal do krabice od bot. Následně u něj našla policie igelitku s třiceti miliony korun. Samá pozoruhodná vysvětlení.
K takovým vysvětlením původu peněz se dopracovala strana, která vyhrála v roce 1998 volby se sliby o provedení akce „čisté ruce“ a velkohubými prohlášeními svého předsedy Zemana o tom, jak rychle pozavírá sto dvacet tisíc tunelářů v republice. Jednou z mála větších ryb, která v sítích policie tehdy uvízla, byl paradoxně samotný letitý pokladník ČSSD Svoboda, podezřelý z tunelování státního podniku Liberta.
Sociální demokracie už dávno ztratila pozici silné vládní strany. Možná jí ani nikdy neměla. Bez podpory Václava Klause, svého času vyšetřovaného v souvislosti s falešnými stranickými sponzory a tajným kontem ve Švýcarsku, by menšinová vláda socialistů nikdy nevznikla. Ve druhém volebním období sociální demokracie sestavila těsnou, ale  názorově nesourodou koalici a svými skandály a neschopností svého vedení (včetně Grosse) ztratila vedoucí postavení na levici. Komunistům jde taková situace k duhu a ve stínu tiše kují další temné plány.
Nyní se tedy ukázalo, že český premiér není schopen doložit, z čeho léta živí rodinu, když jeho výdaje viditelně překračují doložený příjem. Odkud vzal ty peníze? V posledních volbách se paradoxně snažil voliče přesvědčit o tom, jak to myslí upřímně. Upřímnosti v báchorkách o štědrém strýci mu asi sotva někdo uvěří. Stanislav Gross je také předsedou strany, která prosazuje nejasně definovaná majetková přiznání. Jestli je budeme muset provádět stylem pana Grosse, není potřebné je vůbec zavádět. Hříšníkům přece stačí mlčet, tvářit se, že se nic neděje, nic úřadům ani policii nevysvětlovat.
Premiér Gross bude zanedlouho obhajovat post předsedy strany. Jestli do té doby aféru uspokojivě nevysvětlí a strana ho zvolí, bude se identifikovat s jeho jednáním a riskovat další znechucenost voliče. Vzhledem k tichu jaké panuje v politických kruzích (včetně opozice) v případě podezření z nelegálních příjmů a korupce, je to dost pravděpodobné, že to tak dopadne.
Možná, že by se na české politické scéně uživila nová parlamentní strana, které by se specializovala. Mohla by si dát do vínku mafiánské heslo „Kdo neokrádá stát, okrádá svojí rodinu“ a s tím by šla do voleb. Možná by našla hodně sponzorů se stejným názorem na svět, kterým by mohla veřejně slíbit podporu se získáváním státních zakázek. Tím by se situace zpřehlednila. Jistě by si našla i svoje voliče, kteří jsou přece zvyklí uplácet a jsou skálopevně přesvědčení o hlouposti všech, kteří neshánějí nějakou výhodičku ze státního pro sebe. Někdy mám pocit, že takové strany nebo stranické skupiny už u nás existují, jenom to nemají napsáno ve svém politickém programu. Jedna taková strana, které měla k dispozici všechny státní peníze, nám už léta přece vládla. Jmenovala se Komunistická strana Československa. Že by i její rostoucí vliv posiloval lákavé představy některých politiků o snadném výdělku, kteří si chtějí beztrestně přilepšit ze státního?  30.1.2005 (lid)