Kdo obhajuje zájmy naší země?

 

Český stát si chystá obhajobu regulace nájemného u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Slovy českého ministra spravedlnosti - jde nám přece hlavně o to, obhájit zájmy naší země. Jaké to jsou zájmy? A co je to za tisíce drzých buřičů, kteří do ciziny žalují na vlastní zemi?

Jsou to majitelé domů, kterým došla s českým státem trpělivost. Jsou to jeho vlastní občané, kteří po čtyřech desetiletích dostali zabavené domy zpět plně obsazené nájemníky, jsou to podílníci, kteří zaplatili za byty svých sousedů, kteří je nekoupili  v městské privatizaci …  Mnoho let po revoluci už tito lidé čekají, kdy budou moc se svým majetkem svobodně naložit. Nemohou určovat nájem ani vypovědět nechtěné nájemníky, někdy dokonce nemohou sami ve svých domech bydlet. Stát jim nedal žádnou možnost, jak situaci řešit. Deklarace svobodného práva na soukromý majetek jakoby v případě komunistických nájemních smluv přestávala neplatila.

Tak jako v mnoha jiných očividných nespravedlnostech z totalitní éry platí, že dovolat se spravedlnosti není v českých poměrech vůbec lehké. Přestože spor skončil už několikrát u Ústavního soudu a ten regulaci zrušil (protože byla v očividném rozporu ústavou)  není  to nic platné. Proto se tisíce majitelů zorganizovali k zoufalému činu a rozhodli se podat hromadnou žalobu. Ministerstvo spravedlnosti připravuje obhajobu státu, který nedodržuje vlastní ústavu.

Čeští politici léta obhajují regulaci z bázně o prohrané volby. Vůbec si však  neuvědomují, jak diskriminují většinu, která za to platí v podobě svých daní a vyšších cen na bydlení volném trhu. Ještě že v Česku není skutečná liberální strana, která by tyto souvislosti pořádně voličům vysvětlila. Teď politici riskují miliardy. Moc je to netrápí, nejsou jejich. Ostatně není to poprvé. Stejně jako nedokázali ochránit zahraniční investice (například arbitráž 10 miliard za Novu) nebo vykonávali špatně bankovní dozor (160 miliard za pád IPB). Teď je na řadě účet za bezpráví v oblasti nájemného (50 miliard?)

Politici odpovědní za toto hrozící odškodnění jsou teď v opozici a ti stávající ukazují, jak jsou připraveni hájit naše zájmy. Je však v zájmu devadesáti procent občanů (kteří nejsou regulovanými nájemníky) vysoká cena bydlení? Určitě není. Jen co vláda (až pod tlakem žaloby) konečně oznámila postupné uvolňování nájmů, růst cen nájmů na volném trhu se zastavil.

Jak je to ale v případě regulovaných nájemníků. Mohou deregulací jen tratit?

Po letech nehybné ceny nájmu jeho výše roste až o padesát procent ročně. Za dva roky se dostanou nájmy ve velkých městech na tržní ceny, ale nájemníci za to nedostanou patřičnou úroveň služeb. Zároveň neustále roste pořizovací cena jejich bytů, takže při prodeji od obcí, budou muset platit vyšší cenu, kterou ale už mohli dávno splácet. Řada nájemníků si to uvědomuje a chtěla by si byty koupit do vlastnictví. Vždyť je to dobrá investice. Ani to však nemohou. Jsou lapeni v síti nesmyslných představ politiků o tom, co lidé mají chtít. Také řada nájemníků u smrduté sinice bude platit stejně jako soused s výhledem do zeleně., protože tak rozhodli ministerští úředníci. Žádné rozlišení podle místa totiž v regulačních tabulkách ministerstva ve skutečnosti neexistuje ani nebude.

Nejhůř na tom samozřejmě budou chudí nájemníci. Ne proto, že končí regulace, ale proto, že nedostali šanci vymanit se z nájemního vztahu. Ceny bytů rostou nezávisle na regulaci, takže ani na menší byty časem nedosáhnou. Léta ztěžovaná možnost stěhovat se za prací a bydlením (živená nereálnou představou o věčné láci nájemného), které však ve skutečnosti s přestávkami vytrvale roste, se vrací celé společnosti jako bumerang. Spoléhat se na bohaté tučné odstupné při uvolnění bytu už dnes nejde, stejně jako na slibované dotace nájmu pro chudé (stačí to srovnat s klesající ochotou obcí prodávat nemovitosti pod cenou). Místo splátek hypotéky a získání solidního majetku, budou chudí nájemníci dále platit nájemné. Troufnu si už dnes říci, že časem o ně bude mezi majiteli velký  zájem. Takový sociálně slabý nájemník jim neuteče a bude platit i u dálnice bez smlouvání. Není to absurdní situace? Ti movitější, mladší, chytřejší nájemníci to už dávno pochopili. Díky nižšímu nájmu ušetřili, mají aspoň něco do základu. Pořizují si vlastní bydlení na hypotéku, případně žádají městskou privatizaci. Banky se předhánějí v půjčování peněz, dokonce se přizpůsobily starším ročníkům a nabízejí jim hypotéky až do sedmdesáti let věku.

Těch chudých starých důchodců je mi ale líto. Nadále totiž věří politickým slibů a nic netuší. Ve skutečnosti čím později celý problém pochopí, tím hůře pro ně. Snad by jim v tom mohli pomoci jejich děti a koupi bytu vzít jako svojí investici pro sebe i pro svoje rodiče…   

Jak myslíte, že dopadne ochrana českého národního zájmu před evropským soudem? A jaký zájem (na čí příkaz) to vlastně jedou naši úředníci hájit do Štrasburku?   (lid) 11.10.2007