Skutečný příběh italského novináře (Giuseppe Fava), který se v osmdesátých letech vrátil na Sicílii z Říma. Ani tam se nebál se otevřeně psát o mafii. Film sleduje jeho příjezd do Katánie, založení nové redakce a následné střety novinářů se sicilskou mafií (film není krvavý a mohou ho vidět i slabší povahy).
Filmové zpracování příběhu by měli vidět nejen všichni čeští novináři, ale i další, kteří chápou význam novinářské práce pro společnost. Film najdete například na Netflixu (na ČSFD zatím popsaný není).
Hlavní hrdina v televizní debatě ve filmu říká:
„Je mi ale jasné, že pokud jde o mafií, panuje zde velké nejasnosti. Mafiáni nejsou jen ti, kteří vraždí, to jsou vykonavatelé. Zmínil jste se zde bratři Grecovi. Ty sice osobně neznám, ale povídá se … že jde o největší palermské mafiány, skutečné bose, opravdové šéfy mafie, ale tak to není. Mafiáni jsou i jinde, na jiných místech a v jiných oblastech. Jsou v parlamentu, někteří jsou dokonce ministry, jiní bankéři a státními představiteli. Dokud si neuvědomí tuto skutečnost, bude těžké o tom to tématu hovořit. Celý problém s mafií je o to smutnější a palčivější, že se týká i největších míst hrozí riziko… že dojde k definitivní likvidaci italské kultury.“
A ke svým kolegům novinářům v jedné z krizových situací promlouvá takto:
„V novinařině uznávám jakousi etiku. Dá se říct, že věřím, že ve svobodné a demokratické společnosti, kterou by Itálie měla být, by novináři měli být součástí základní společenské moci. Novinařina založena na faktech … stěžuje korupci, komplikuje násilí a kriminalitu, urychluje základní společenské úsilí, vyžaduje, aby základní společenské služby byly funkční, udržuje donucovací orgány ve střehu, neustále se zaměřuje na spravedlnost, vyvíjí pozitivní nátlak na politiky. [Alespoň doufejme…]
Pokud toho noviny nejsou schopné, ať už kvůli zbabělosti či záměrně, jejich mravní hodnotu snižuje veškerá bolest, již mohli zabránit, veškeré utrpení, nespravedlnost, korupce a násilí, proti nimž mohli bojovat. [Jejich vlastní selhání]
