Statečná Ukrajina slaví dříve nečekané vojenské úspěchy.
Málokdy v historii si někdo troufnul zaútočit na Rusko. Přesně to se ale Ukrajinské armádě v sebeobranné válce podařilo a daří nadále. Zejména ukrajinská rozvědka je v tomto úsilí čím dál úspěšnější. Ruská flotila v Černém moři leží na dně moře. Její zbytky se Rusko bojí v boji používat. Ukrajinci dokonce poškodili celou řadu ruských rafinérií pomocí vlastních raket a dronů. Snižují tím ruské exportní možnosti a tedy i financování ruské války. Ukrajina začala vyrábět dalekonosné zbraně, drony, výbušniny … Rychle si osvojila i dodávané západní zbraně (vrtulníky, stíhačky, bojová vozidla, houfnice atd.). Narozdíl od Evropy, úspěšně čelí i neustálým ruským dezinformačním kampaním. Prezident Zelenský, ukrajinská armáda a rozvědka (i většina veřejnosti) si v tomto směru vedou skvěle. Ukrajinská diplomacie dokázala mobilizovat zahraniční podporu nejen ve Spojených státech, Evropě ale i jinde (Kanada, Japonsko Austrálie, Jižní Korea a další země). Některé prozíravé skandinávské země umožňují Ukrajině vyrábět zbraně na svém území (průkopníkem v tomto směru je Dánsko). Ukrajinské diplomacii se daří přesvědčovat svoje spojence, že Rusko musí zaplatit válečné reparace Ukrajině, musí být souzeny ruské válečné zločiny a ze zmražených ruských peněz je potřeba na opravu Rusy poničené Ukrajiny.
A jak je na tom válčící Rusko po čtyřech letech války, kterou na Ukrajině rozpoutalo a stále vede?
Rusko už na frontě vyplýtvalo značnou část výzbroje z dob Sovětského svazu. Přes 20 tisíc kusů těžké pozemní techniky (tanků, děl a transportérů) se proměnilo na šrot. Dnešní ruský voják většinou nejede v tanku, ale útočí pěšky nebo na motorce. Rusko ztratilo přes milion vojáků a na ukrajinské frontě ztrácí každý den stovky dalších. Rusko nestačí nahrazovat zničené zbraně ani dostatečně vyrábět. Musí například nakupovat dělostřelecké náboje ze Severní Koreje, drony z Iránu, elektroniku z Číny. Rusko už utratilo většinu peněz z fondu „blahobytu“ a příjmy z ropy a plynu mu dramaticky poklesly. Přišlo o značnou část letectva a bojí se nechat letadla na letištích v dostřelu ukrajinských raket a dronů.
Rusko není schopné válku vyhrát. Proto se vede hybridní válku a snaží se o falešnou diplomacii. Podpora Iránu a Severní Koreje na vítězství Rusku nestačí. Čína, další ruský „spojenec“ Rusko přímo nepodporuje, ale hlavně s ním obchoduje za hodně výhodných podmínek. Sofistikovaný vojenský materiál mu neposkytuje vůbec a finanční podporu také ne. Čína hraje za sebe. Rusko je spíš vazal než spojenec, který musí čínské zájmy respektovat (viz opožděné vyhlášení války Putinem během konání olympiády v Pekingu).
Rusko rozežírá korupce. Přestože mělo velký finanční polštář, čelí vysoké inflaci. Peníze v rozpočtu mu chybí čím dál víc a falšování jeho ekonomických statistik mu v tom nepomůže. Do válečné výroby sice posílá maximum Rusů, ale nedaří se mu vyrábět tolik, aby nahradilo ztráty na frontě. Rusko také čelí demografické krizi, a tak posílá na frontu staré muže a vězně. V civilní výrobě mu potom chybí zaměstnaci. Rusku sice vládne samoděržaví vládce, ale i on má své limity. Například se obává vyhlásit mobilizaci a nazvat věci pravým jménem. Proto před Rusy nemluví o bratrovražedné válce proti Ukrajině, ale o takzvané speciální operaci (na Putinově válce není nic speciálního a není to ani žádná operace).
Rusko zaostává a jeho přechod na válečnou ekonomiku znamená viditelný úpadek civilní výroby. Rusko nevyrábí pořádná auta, civilní letadla ani jachty pro ruské oligarchy. Ruští oligarchové chudnou, vypadávají z oken. Majetek mnohých z nich Putin zabavuje, aby měl na financování války. Kde jsou doby, kdy se Ruští oligarchové roztahovali po Evropě jako páni a zkupovali evropské majetky. Pokud se dnes ještě něco takového děje, je to spíš za peníze ruské rozvědky, než jako ruské podnikatelské investice.
Proč Rusko lže kudy chodí a rádo by získalo ukrajinské území na základě falešné dohody?
Pro Rusko je smlouva o okupaci Ukrajiny základním prostředkem, jak přijít lacino k ukrajinskému území a ukrajinským nerostným i lidským zdrojům. Zneužívá Spojené státy a jmenovitě jejich prezidenta k donucení Ukrajiny podepsat kapitulační podmínky a předat Rusku ukrajinské území. Je to Chamberlainská politika appeasementu, který má prý přinést trvalý mír. Jak trvalý? Vždyť ruské hordy útočí na Ukrajince už od roku 2014 opakovaně a žádné dohody nedodržují. Během celé dekády mohl Rusové kdykoli přestat, ale nikdy nepřestali. Protože ruští vůdci rádi válčí a ani většině Rusů válka, jak se zdá, nevadí. Rusové na Ukrajině zabili, znásilnili, odvlekli a umučili statisíce lidí (A nejen na Ukrajině. První oběti už máme i jinde v Evropě). A jsou zdá se s tím masovým zabíjením smíření. Nikde v Evropě totiž nevidím demonstrace ruských emigrantů proti ruskému vraždění Ukrajiců.
Role USA
Po zkušenostech z bratrovražedné balkánské války, která se vlekla deset let a kterou Evropané nebyli schopní vlastními silami bez Američanů ukončit, je kardinální otázkou, jestli by něco takového dnes bez USA zvládli. Odpověď je složitá. Evropa navyšuje svoje vojenské kapacity liknavě a pozdě. Jestli by se evropská část NATO zvládla úspěšně postavit Rusku je velkou otázkou. Situace se sice zlepšuje, ale tempo změn nestačí. Navíc do nastalé situace nemusí promlouvat jen Rusko. Ještě větší slovo může časem získat Čína, která se připravuje a spřádá vlastní geopolitické plány.
Putin a ruská rozvědka se snaží manipulovat s americkými vyjednavači seč můžou. Vědí, že současné vedení je jim nakloněné a že mají ještě tři roky, než se vláda v USA změní. Otázkou tedy je, jestli by ty tři roky dokázali mimoameričtí spojenci podpořit Ukrajince tak silně, aby se zvládali dál bránit a ještě přitom tzv. za pochodu vyzbrojit a přebudovat svoje armády. To je to, o co se teď hraje.
Donald Trump je ostřílený obchodník a myslí si, že války lze ukončit obchodním způsobem. To v případě umanutých diktátorů ale evidentně neplatí. Mír z takové dohody skončí, jakmile na slunci zežloutne dohodový papír nebo se nepříteli naskytne nová, vhodná příležitost ho porušit. Rusové dodržují jen takové dohody, které jsou výhodné čistě jen pro ně. Příkladem takové dohody byla smlouva o „dočasném“ pobytu sovětské armády v Československu z roku 1968. „Dočasnost“ trvala do té doby, než se ruský okupant rozpadnul zevnitř.
V případě dnešní Ukrajiny budou Rusové dodržovat jen takovou dohodu, která jim pojistí okupaci značné části Ukrajiny a také připraví kontrolu (rozuměj porobu) Ukrajiny. Takovou smlouvu teď vypracovalyz ruské tajné služby s ruskou diplomacií pro Američany. Kreml teď tiše čeká na to, jestli americký prezident odvede špinavou práci za ně a vnutí Ukrajině kapitulaci. Tou špinavou prací myslím zradu Ukrajiny a mimořádnou odměnu pro teroristické Rusko (možnost ukradnout a pojistit si ukrajinská území diplomatickou cestou, když se jim to tou vojenskou nedaří).
Donald Trump udělal velkou chybu, když dal na ruské „rady“ a zastavil americkou vojenskou pomoc Ukrajině.
Role Evropské Unie
Pokud se evropské země vydají jednodušší cestou a nebudou důsledně čelit Rusku (mimo jiné i formou zásadní vojenské podpory Ukrajiny), spláčou nad výdělkem. Rusko usiluje o podrobení Ukrajiny a její začlenění do Společenství „nezávislých“ států. Tedy někam na úrovneň ovládaného Běloruska. Na okupovaných územích Ukrajiny hrozí, že tam Rusko rozmístí rakety a vybuduje nové vojenské základy. Bude tedy zase blíž na dostřel a dolet do Evropy. Bude to další Kaliningrad v Evropě. Jakmile se smlouva podepíše, rozmístí Rusko svoje jaderné zbraně i na okupovaných částech Ukrajiny a zajména na Krymu (podobně jako už je umístilo v Bělorusku). Rusko nedodrží žádné politické dohody a bude se spoléhat na mezinárodní ochranu Číny. Putinovi je jedno, kolik Rusů padne, ale trápí ho, že válka se prodlužuje a Rusko na ní už nemá dost peněz (peníze potřebuje pro svůj reperesivní aparát, nejen pro armádu). Putina trápí sankce. Těch se potřebuje rychle zbavit a začít vydělávat na další kolo vyzbrojení ruské armády. Evropané už správně pochopili, že se musí zbavit energetické závislosti na Rusku. Teď ještě musí přijít na to, jak snížit svoje zaostávání ve vyspělých vojenských technologiích. A také se musí zbavit strachu z ruského terorismu a vyhrožování.
Je jasné, že čím lépe se Evropané naučí zvládat agresivní útoky Ruska na svém území (i virtuálním prostoru), tím lépe to pro ně dopadne. Stejně se konfrontaci s Ruskem nevyhneme. Ruská hybridní válka už dávno probíhá. Rusko se snaží ničit evropskou infrastrukturu tak drzým způsobem, jako by nám nějakou válku už vyhlásilo. Rusko se také snaží ničit demokratické instituce evropských států a daří se mu to (Maďarsko, Slovensko). V konečném důsledku chce Putin obnovit své bývalé stalinské panství v Pobaltí, na Balkáně a ve východní Evropě. Jestli si někdo u nás myslí, že Rusko nemůže konflikt s EU ještě více eskalovat, tak se šeredně mýlí. Je potřeba začít čelit ruským válečným a hybridním útokům proti Evropě více efektivně.
