Současná digitální média, oligarchové a politika jsou tři spojené nádoby bývalé východní Evropy. A nejen jí.
Když se čtvrtý pilíř demokracie začne kácet
Západní demokracie byla po léta kontrolována (a spoluvytvářena) tlakem médií, kterým se říkalo hlídací pes nebo také čtvrtý pilíř demokracie. V posledním desetiletí jsme v mnoha zemích (včetně Evropy) svědky neblahého trendu. Hlasů svobodných médií ve veřejném prostoru ubývá. Jsou nahrazovány pseudomédii typu sociálních sítí a dezinformačních webů. V tomto novém mediálním prostředí se nebývale daří státní propagandě i propagandě lobbistických skupin.
Ani u nás tato situace není o moc lepší. Zlom u nás nastal v roce 2013. Návratem Zemana do vysoké politiky a příchodem Babiše do médií. Skoupením významné skupiny médií (se současným odchodem zahraničních vydavatelství z českého trhu) se náš, do té doby fungující mediální trh scvrknul, ba přímo zhroutil. S tím jak nezávislá média rychle ztratila na síle, začala se hroutit nejen svoboda informací. Proč tak rychle? Především proto, že jakmile zmizí novinářský tlak na politiky (investigativní novináři, tiskové konference, debaty s dobře informovanými odborníky), zmizí i možnost kontroly veřejnosti.
Použiji jednoduché přirovnání. Oslabený hlídací pes demokracie (média), to je výborná příležitost pro zloděje (korupci). Výsledek v takovém případě přichází rychle. Úpadek právního státu, masivní rozkrádání státního majetku, dotací a daní, mizející občanské svobody. Informace nahradí sebechvála, propaganda PR. Nakonec už to nejsou zprávy. Jsou to jen pečlivě filtrované informace, pomlouvání konkurence a chvála na vlastní činnosti. Nakonec to zákonitě dospěje do situace, kterou si ještě pamatujeme z bývalého komunistického režimu. Strana dělá všechno „dobře“ a stará se o „blaho“ lidu. Ona ta média (světe div se) často vlastní bývalí soudruzi. Takže zas taková změna to není, ne? Řečeno slovy klasika „včera soudruzi, dnes vykořisťovatelé“. A kde je ta slibovaná starost o lid a jeho blaho?
U nás se už dlouho nedá mluvit o klasickém mediálním trhu. Trh byl nahrazen několika mediálními monopoly jednajícími v tichém mediálním kartelu (a když to nejde přímo, tlačí výhružkou stažení reklamy). Nejsilnější výjimkou zůstávají média veřejnoprávní. Jsou sice oslabena a musí bojovat o svou nezávislost, ale snaží se sloužit veřejnému zájmu. Hlavně na veřejná média si proto každá divná vláda ráda brousí zuby. Chce je buď zlikvidovat, nebo ovládat. Občané si je mohou platit (tak jako si „smějí“ platit daně). Ale POZOR, milý státe. To není žádná charita. My koncesionáři, jsme zákazníky placené služby.
Jakoby nestačilo skupování médií
Dnes ale zdaleka nejde jen o problém skupování médií oligarchy. Do světa digitálních médií vstupují státní zájmy i tajné služby. Ruské trolí farmy, čínské dezinformace a dohled nad internetem v Číně, podnikavci typu Cambridge Analytika na západě. Státní organizace a někdy i soukromé firmy, na výkonných superpočítačích chrlí dezinformace v masovém množství, kontrolují chování uživatelů na internetu. Nebo se snaží ovlivnit veřejné mínění v zahraničí, snaží se změnit rozhodnutí cizí vlády (u nás to byla např. diskuse o radaru v Brdech). Jiní, jako již zmíněná Cambridge Analytika, prodávají vládám služby na manipulaci referend a voleb (data jsou zlatým dolem současnosti). Dělají to pomocí dat posbíraných ze sociálních sítí, výrobou politické reklamy, kterou jednotlivým uživatelům těchto sítí zpětně posílají jako cílenou politickou reklamu. Mnoho uživatelů, neznalých nových technologií, všechny ty bláboly čte, diskutuje a šíří do svých sítí ke svým kontaktům. Čtením zmanipulovaných informací takový lidé získávají záměrně vybrané a zkomolené názory o světě. Zkomolené podle toho, kdo si je zaplatil, a co tím chtěl dosáhnout (Cui bono).
Celý ten nový světový mechanismus vzniku a distribuce informací, vytváří nepříznivé klima pro svobodu a kritické myšlení lídí. Vede k tomu, že svobodný typ společnosti používající k vládnutí demokracii (rozdělení a vyvážení moci), se stává ohroženým druhem na planetě. Pokud s tím něco rychle demokratické společnosti neudělají, zahynou postupně jejich civilizační vymoženosti na úbytě.
Zatímco čínské a ruské úřady filtrují veškerou elektronickou komunikaci (z Číny si domů nepošlete ani email), na svůj internet žádné svobodné informace pouštět nechtějí. Namísto toho mají celé armády cenzorů a tajných policistů a budují celý ten nový technologický dohled nad svými občany (kamery, čidla, mobilní data, sociální kredit, …). Takové státy také neúnavně vyvíjejí rozsáhlé aktivity, které mají poškodit konkurenční státy. Pomocí šíření dezinformací, zaséváním strachu a nejistoty mezi obyvatelstvo, se snaží narušit jejich společnosti. Takto oslabené státy jsou pro ně snadnější kořistí. Věci došly v tomto směru už hodně daleko. Hlavní rozdíl mezi minulostí a dneškem, je množství takto vytvářených informací a specifické zaměření na každého, kdo se do dezinformační sítě chytí.
Dnes je situace v mnoha směrech horší, než v době v době studené války. Lži se šíří po sítích rychlostí světla a na všechny světové strany. Na počítačích se dají vytvářet relativně levně a rozesílat v miliardách kopií. Takový stav je pro svobodné státy velkým ohrožením jejich dosavadního způsobu života. A nejen pro ně. Dopady to časem bude mít i na samotné původce dezinformací. Svobodné země tedy buď najdou adekvátní formy sebeobrany, nebo budou trpět čím dál víc. Jednoho dne se mohou probudit v područí tyranů úplně nových druhů. Nejen států nebo politických šílenců, jako v minulosti. Nastupují totiž nové možnosti kontroly a útlaku. Zrodili se také globální mediální toreadoři, kteří stará pravidla/zákony nijak moc nerespektují. A státy nemusí odolat pokušení, masivně zneužívat technologií ke špehování a neustálému dozoru. Čteme o tom dnes a denně.
Evropa není žádným ostrovem na Internetu
Pojďme se podívat na chvíli do Evropy. V Polsku státní olejářská firma PKN Orlen kupuje stovky doposud nezávislých médií, aby získala další hlásné trouby pro vládní stranu „Právo a spravedlnost“. Ó, jak honosný název. V Maďarsku premiér Orbán (jako nějaký samoděržaví) udělal něco podobného už dávno předtím. Nejen s tiskem, ale i se univerzitou. Namísto Středoevropské univerzity George Sorose, mají teď v Budapešti jednu čínskou. Svobodná média v Maďarsku jsou již marginálním pojmem. Maďaři (a nejen oni) ztrácejí přístup k pravdivým informacím. V mnoha podobných, vnitřně slabých státech, se často pěstuje málo nápaditá propaganda, kombinovaná s kultem silného vůdce.
Celé to rozbíjení mediálního prostoru má však (z dlouhodobého hlediska) jeden velmi nepříjemný dopad, který ani neomezeně silný vůdce (s neomezenou mocí a penězi) nedokáže zastavit. Tím dopadem je, nevyhnutelné zaostávání takových zemí.
Vzpomeňte si na to, jak zaostalí jsme byli my po čtyřech dekádách komunismu. Když se otevřely hranice, teprve jsme uviděli tu otřesnou propast mezi námi a vyspělým světem. U nás se to zaostávání začíná také projevovat. Podívejte, jak nefunkční je během covidové krize, náš stát za vlády oligarchy Babiše. Jen samá sebechvála v médiích, ale skutek nikde. Zvládání krize je indikátorem funkčnosti státu a jeho politického vedení.
A to pořád ještě mluvíme o situaci ve vyspělém demokratickém světě. V řadě nedemokratických zemí je to o řád horší problém. Ale ani v několika státech Evropy nejdeme už delší dobu správným směrem. Nové technologie rozbořily starý mediální svět. U nás toho zmatku využívají oligarchové dokonale. A v celé nové části Evropské Unie je to bohužel dost podobné. Jen se podívejte, v kolika zemí muselo být znovu obnovené vysílání Rádia svobodná Evropa (naštěstí pro nás, vysílá z Prahy, pozn. redakce). Už to zdaleka nejsou jen země na Balkáně (Rumunsko, Bulharsko), které dlouhodobě trápí vysoká míra korupce. V poslední době na seznam přibylo Maďarsko, kvůli praktikám premiéra Orbána. Na země bývalého východního bloku je opravdu čím dál méně pěkný pohled. Nerad bych se dožil toho, aby do tak ošklivého klubu vstoupila i Česká republika. Už k tomu opravdu nemá moc daleko.
Češi a Slováci opět na hraně svých dějin
Od kupování médií, k vraždám novinářů
V posledních 10 letech není situace v Česku ani na Slovensku moc dobrá. Slovenská média skoupili oligarchové (Penta a spol.) tak jako v České republice. Hlavně proto, aby je vlivná a nezávislá média nemohla kritizovat nebo upozorňovat na jejich podnikatelské praktiky. Kam až tento proces na Slovensku došel, už víme. Aféra Gorila vyvolala první velké demonstrace. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka (a jeho přítelkyně) vyvolala ještě větší demonstrace. A nakonec to všechno vyvolalo i politický obrat, kterého veřejnost po velkém úsilí dosáhla. (také díky nezávislým médiím typu Deník N a slovenským patriotům, kteří jejich vznik financovali). Nyní je Slovensko na lepší cestě než Česká republika. Má už druhého solidního prezidenta v řadě a to hodně pomáhá. Česko-slovenský komplot Zemana a Babiše, je děsná kombinace. Slovensku tak můžeme jen závidět. Situace se nám otočila. Kdysi mnozí Slováci záviděli Čechům Václava Havla. Teď mnozí Češi závidějí Slovákům jejich poslední dva prezidenty – Andreje Kisku a Zuzanu Čaputovou. Člověk nemusí být lumen, aby poznal hlavní rozdíly mezi Zemanem a paní Čaputovou. A ještě víc, když promluví.
V Česku (už téměř čtyři roky) neomezeně kraluje oligarcha Babiš. V kontrole médií mu začali sekundovat Kellner, Křetínský, Penta a další oligarchové. Média skupují nejen u nás, ale začali to systematicky dělat i v Evropě. Kupují nejen média, ale i zastaralé uhelné elektrárny. A ty budou nadále vesele provozovat nejen u nás. Jejich média mají pomáhat propagovat jejich zájmy a nenápadně manipulovat s veřejností. Problematickým tématům (z hlediska majitelů) se tato média důsledně vyhýbají. Jaképak investigativní reportáže, jaképak odkrývání kauz a korupce vlády jednoho z nich? Když něco o korupci publikují, tak jen o té, která má ukázat na politickou konkurenci.
Oligarchická politická aktivita, je tedy jen podpůrným prostředkem jejich podnikatelské činnosti. Hlavním důvodem nákupu médií, je možnost mlčení o palčivých skutečnostech, zakrývání mnohočetných střetů zájmů oligarchů a problematických obchodních aktivit – levné kupování státního majetku (nebo naopak jeho předražený prodej státu), čerpání státních dotací.
Oligarchové se úzkostlivě starají o důslednou kontrolu mediálního prostoru. Nic negativního nesmí ven. Namísto informování veřejnosti, máme jen PR smíchané s propagandou. A také product placement jejich politických podniků. Takový stav je neúnosný. A nejen to. Pokud situace bude trvat dlouho, může převládnout ve společnosti apatie (to oligarchům jistě vadit nebude) a trvalé zaostávání společnosti. Následovat bude chudnutí řadových obyvatel, prohlubování majetkových rozdílů, postupující rozklad právního státu, růst nerovnosti před zákonem atd. To vše následované nebývalou koncentrací moci, přijímáním zákonů ve prospěch oligarchů, postupným okleštěním občanských svobod. O bujení korupce ani nemluvě. Trend se opět obrátil.
Protesty v roce 2019 ukázaly, že statisícům českých občanům takový vývoj hodně vadí. Mají ale silného protivníka. Klub politických oligarchů Babiše a spol., musí obhájit i v dalších volbách svoje pozice. Jinak se vystavuje velikému nebezpečí. Policie i soudy stále existují a nikdo z výše jmenovaných neví, kdy může přijít masovější posun v názorech společnosti. Tak, jako se to stalo nedávno na Slovensku anebo na začátku devadesátých let v Itálii, když vypukla skutečná akce čisté ruce. Elitní klub českých oligarchů jistě chápe souvislosti a udělá (pro sebe) všechno, co je v jeho silách. Nástrojů má na to dost. Jak ale ukazuje nedávný slovenský příklad, když přijde vichřice, smete i dříve nedotknutelné osoby. Stačilo, aby slovenská prezidentka Čaputová opakovaně veřejně prohlásila, že slovenská policie může konat. A ta záhy konat začala.
Dosazování prezidentských kandidátů
Českým oligarchům je to jasné. Do karet jim vždycky hraje dostatek peněz a nově i bezprecedentního mediálního vlivu. Ukázkové je, jak se jim podařilo zmanipulovat první i druhou přímou volbu českého prezidenta. A to jsme si bláhoví mysleli, že si skutečně vybereme. Od zvolení Zemana to s českou politikou jde rychle z kopce. Letní puč v přímém televizním přenosu v roce 2013 a následná nelegitimní úřednická (Zemanova) vláda. Je to pouhých osm let. A jaká změna!
Namísto obdivované demokratické země v srdci Evropy (za Václava Havla), tady politicky angažovaní oligarchové vytvářejí politickou pustinu. Co může být horšího, než skoro roční vláda bez důvěry, trestně stíhaného premiéra? Jak je to vůbec možné? Vysvětlení je nasnadě. Oligarcha Babiš, má (kromě mediálního vlivu a nejvyšší výkonné státní funkce) k dispozici ještě jednoho mocného spojence. Druhého ústavního činitele – prezidenta. A prezident má zase spoustu dalších pravomocí. A může je (když chce – a on chce) zneužívat. Tak to u nás v kocourkově chodí. A má ještě k tomu nedotknutelnou imunitu. A 10 let času …
Co na tom, že Zeman už měsíce není schopen vykonávat prezidentský úřad. Plány za něj mohou připravovat jíní (i v zahraničí). Oligarchové potřebují, aby Zeman to druhé volební období nějak doklepal. To by jim ještě tak scházelo, aby prezidentský úřad (byť jen dočasně) převzal předseda Senátu z konkurenční politické strany. Představme si, kolik by asi najednou bylo řevu v jejich médiích. A těch prázdných slov o fair-play, vlasti, svobodě a demokracii. Všichni jejich mediální sloužící by se předháněli v tom, kdo jim lépe poslouží.
Než Zemanovi mandát skončí, oligarchové připraví včas mediální půdu pro několik svých kandidátů. Na to se my voliči připravme. Vše zatím probíhá skrytě, ale jistě plánovaně. Každá prezidentská kampaň přece stojí mnoho desítek milionů. Poctivý kandidát si stěží takové náklady může dovolit. Rozhodně k tomu nemá k dispozici vlastní mediální mašinérii (čtenářů nezávislých médií je u zatím poskromnu). A také nemá hromadu volných peněz. Za to oligarchové je mají. A mohou je do kampaně svých kandidátů nasypat. Kromě toho, náklady těch správných prezidentských kandidátů, se u nás vůbec nekontrolují. (Formálně na to úřad samozřejmě máme zřízený. Platí si ho daňoví poplatníci).
Hlavní náplní šéfredaktorů oligarchických médiích během voleb (i prezidentské kampaně) bude, zajistit kydání pomluv a bláta na politickou konkurenci. Tak prosím vás, ty jejich média nesledujte a ignorujte je. (Rudé právo slušní lidé během komunismu také nečetli).
Vybrat si dalšího kandidáta do úřadu prezidenta a nepustit kontrolu české společnosti z ruky. To je bytostný zájem dnes vládnoucích oligarchů. A kdyby s vhodnými kandidáty nevystačili, mohou kandidovat sami. Tvářit se, že nás nezištně zachraňují. Když se před deseti lety ukázalo, že řídit politiky s pomocí korupce už nemusí stačit, začali si řídit vládu sami. Za pomocí svých zaměstnanců (dosazených do státní správy), za pomoci svých médii, za pomocí peněz (mimochodem získávaných i ze státního rozpočtu). Kdyby oligarchové nevlastnili média v takové míře jako nyní, dopadli by neslavně. Jako kdysi první (kmotry) financovaný politický projekt Věci veřejné. Oligarchové se z jejich neúspěchu poučili. Vyřadili včas ze hry většinu, do té doby nezávislých médií. A také většinu kmotrů.
Jeden český oligarcha to ostatně trefně před několika lety charakterizoval slovy: „Andrej nám všem (oligarchům) ukázal cestu“.
Po čtyřleté nadvládě důvěrníka StB
aneb Česká oligarchická republika
V následujících parlamentních a prezidentských volbách (2021-2022) se česko-slovenští oligarchové budou snažit pokračovat v ovládání a zneužívání České republiky. Hlavní snahou Andreje Babiše (je a bude) udržet si vládu a nepustit uzurpovanou moc z rukou. Jinak by mohl ohrozit celý současný oligarchický systém. Opozice se bude (doufejme) snažit o pravý opak. Opozice se jistě bude snažit vyhrát volby. Pokud se jí to ale nepovede, jistě dojde k utužení vlády oligarchů. Můžeme se ještě dost divit.
Oběma stranám jde o hodně. Uvidíme, jak získají na svou stranu voliče. Souboj to určitě bude nerovný. Voličů je sice hodně, ale to neznamená, že se ve volbách jednoduše uplatní jejich názor. Mnoho z nich k volbám nepůjde, další se dají lehce manipulovat. Navíc budeme mít nově upravený volební systém. Mnoho voličů bude ovlivněných hesly z bohatě dotované billboardové kampaně (jak už jsme toho v minulosti byli opakovaně svědky). Ani nepřátelští trollové nebudou očividně propagovat solidní kandidáty, že? Co tedy mají občané (kromě samotné volební účasti) ještě dělat?
Mohou začít třeba tím, že namísto sledování estrádních pořadů předsedy vlády „Čau lidi“ nebo plků na Facebooku, začnou více číst (a tím podporovat) zpravodajství nezávislých médií.
Přátelé, klikejte na reklamy nezávislých médií, když něco hledáte ke koupi. Když jim kliknete několikrát denně na reklamu, budeme mít (díky vám) do dvou let v České republice mediální ráj. A nic vás to stát nebude. Jen maličko úsilí. 🙂
Je to jedno z mála míst, kde se dozvíme něco o skandálech vlády. V médích vlastněných oligarchy nic takového nikdy nenajdeme. Uživatelé internetu musí zase pochopit, proč mají za práci novinářů platit. Tak jako si platí rádio, televizi nebo připojení k internetu. Zadarmo nic kvalitního není. Zadarmo je (v lepším případě) jen internetové tlachání a banality. V horším případě hora dezinformací, lží a spikleneckých teorií. Ale o tom už byla v předešlých dílech řeč. Dnes platí, že každá investice do nezávislých médií, se občanovi třikrát vrátí. Proč? Informovaný občan volí dobrou vládu. Dobrá vláda se stará o občany (ne jen o soukromé oligarchické podniky). Dobrá vláda není servisní organizace pro oligarchické monopoly. Hlídá hospodářskou soutěž, takže na trhu funguje normální konkurence. Hraje se podle pravidel v právním státě. Ne podle diktátu oligarchy. Například to zmiňované internetové připojení. Samozřejmě, že má zlevňovat (při rostoucí kvalitě služeb). Že se tak neděje, je důkazem, že v oligarchové nemají nejmenší zájem, omezovat nějak svoje monopoly. To je tedy jeden z mnoha příkladů slibované návratnosti. Důležité je přece i snižování státního dluhu, podpora inovací, rozvoj ekonomiky, spravedlivějším rozdělovaní dotací (nejen pro oligarchy a jejich spřátelené magnáty). A v neposlední řadě i méně korupce. Na té daňový poplatník vždy nejvíc prodělá.
Co říci závěrem?
Pokud nebudou voliči sledovat svobodná média, nebudou je mít. Když je nebudou mít, neuslyší pravdu. Když neuslyší pravdu, nevyberou správně ve volbách. Když nevyberou správně ve volbách, budou mít špatné politiky. Když budou mít špatné politiky, bude špatně vedený stát. Špatně vedený stát se za pár let nevyhnutelně stane státem zaostalým. A v zaostalém státě, většinou žijí chudí občané bez vlastní perspektivy.
A to už by nebyl žádný „zemský ráj to napohled“. (pozn. pro zahraniční čtenáře – toto jsou slova z české hymny).
Na demokracii je nejlepší, že se jedná o vládu práva garantovanou Ústavou a zákony. Jedině těm se lidé dobrovolně podřizují a v jejím řízení, se pravidelně střídají, podle výsledků voleb. Vrcholní představitelé každé skutečné demokracie musí mít moc rozdělenou, Jejich mandáty jsou časově omezené. Pokud tato pravidla neplatí současně, nejedná o skutečné demokracie.