Úvod a časový kontext
Než se začneme bavit o práci nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, připomeňme si, co předcházelo jeho nástupu do funkce (1.1.2011). Od roku 2005 do roku 2010 byla nejvyšší státní zástupkyní Renata Vesecká. V té tobě zametal případy pod koberec na pražském státním zastupitelství státní zástupce Rampula. Nedlouho předtím (2009) předseda ČSSD Paroubek shodil českou vládu během jejího předsednictví EU. Vyrobil nám tak nejen mezinárodní ostudu, ale „přivedl“ do Strakovy akademie první úřednickou vládu Václava Klause. Teprve po řádných volbách 2010 se v řádně zvolené vládě Petra Nečase mohl objevit ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ten musel řešit kmotry, kauzu právnických studiích v Plzni atd. Vzpomínáte?). Teprve za jeho ministrování mohl 1.1.2011 nastoupit na státní zastupitelství Pavel Zeman. A nutno ještě říci, že Jiří Pospíšil vybral opravdu dobře.
V té době se vláda (ODS, TOP09 a KDU-ČSL) snažila dělat něco konkrétního v boji proti korupci (například zlepšila zákon o veřejných zakázkách). Proto Není tedy náhoda, že došlo k pozitivní personální obměně v pozici nejvyššího státního zástupce.
Slibný začátek
Pavel Zeman je ročník 1972. [1] Před svým nástupem tak Pavel Zeman mohl získat zkušenosti prací v zahraničí (zástupce ČR v Eurojustu). V jeho osobě se tak příznivě propojila nabytá zkušenost, se schopností budovat státní instituci. Na jeho práci a výsledcích to hned od začátku bylo vidět. Státní zastupitelství odpolitizovat, izoloval od politických tlaků. Začal upřednostňovat státní zástupce, kteří svoji kariéru založí na poctivé práci a ne na vstřícnosti (a černých službách) politikům nebo nadřízeným. Během jeho desetiletého působení tak na státním zastupitelství úspěšně probíhal ozdravný proces, který byl v přímém kontrastu s úpadkem, ke kterému ho vedla jeho předchůdkyně Renata Vesecká. Za Pavla Zemana bylo na státním zastupitelství jistě cítit pozitivní atmosféru. Kariéru dělali hlavně ti státní zástupci, kteří ctili zákon a dělali práci poctivě. Tedy nezávisle a neúplatně. Tedy tak, jak má práce poctivých úředníků skutečně vypadat. A to platilo v plné míře i o Pavlu Zemanovi. Byl v tomto směru svým podřízeným vzorem. Jenže ideální podmínky se Pavlu Zemanovi (a celému státnímu zastupitelství) už po dvou a půl letech začaly zhoršovat.
Politické okolí a opět rostoucí politické potíže.
Nesmíme zapomenout na to, že nedlouho po nástupu Pavla Zemana se objevil další politický podnikatel – Andrej Babiš, který se o dva roky později stává prvním politicko-mediálním magnátem, který může investovat nabité peníze do své masivní politické kampaně. A na rozdíl od svého předchůdce (velkopodnikatele Víta Bárty – Věci veřejné) uspěje. V prvním vládním angažmá (2014-2017) byl Babiš jen na pozici ministra financí. Přesto a už tehdy se jiný Zeman (ten na Hradě) snažil ničit pozitvní výsledky předešlé Nečasovy vlády i samotnou vládu premiéra Sobotky. Doslova a nejen fyzicky svou holí, ale i politicky (společně s účastníky Lánského puče). Jistě si dovedete představit, že práce Státního zastupitelství za takové situace přestávala být sladkým medem. Ale to ještě zdaleka nebyl vrchol české hitparády.
Oligarcha s vlastizrádcem úřadují
Česko tehdy teprve čekalo skutečnou vládu (ANO, ČSSD, KSČM). Té ale předcházela půlroční vrávorání Andreje Babiš bez důvěry. V té době se ale už dva roky řešil dotační podvod Babiše. Dostal pěkný název Čapí Hnízdo. Kausu rozvířili novináři, kteří nepracovali pro média Agrofertu. K tomu se potupně přidaly další Babišovy problémy s gigantickými střety zájmů, které si Andrej Babiš rozhodováním ve vládě každodenně vytváří. Bez podpory prezidenta Zemana, by už dávno Andrej Babiš ve vládě skončil, ale neděje se. Tak jako musel odejít z pozice ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky.
Jistě chápeme. Dělat práci Nejvyššího státního zástupce nezávisle už skoro v takové situaci nelze. Až do 27.června 2018 ještě byla malá naděje. To byl poslední nezávislým ministrem spravedlnosti Robert Pelikán. Od té doby to ale se spravedlností v Česku jede rychle z kopce. Na pozici ministra spravedlnosti se rychle vystřídali Taťána Malá a Jan Kněžínek. Posledně jmenovaný ministr odešel kvůli kause Čapího hnízda. 30.9.2019 nastoupila právě Marie Benešová. Připomeňme, že je to oddaná příznivkyně Miloše Zemana (byla ministryní v neústavní vládě Miloše Zemana (10.7.2013-29.1.2014).
Pointa
Na rozdíl od situace, která panovala po nástupu vlády premiéra Nečase (tedy do 10.07.2013), kdy se koaliční vláda (ODS, TOP09 a KDU-ČSL) opravdu snažila něco v boji s korupcí udělat, jsme nyní v situaci naprosto opačné. Z těžkého střetu zájmů vlády Andreje Babiše se stává zaběhaný systém korupce, střetů zájmů a čerpání dotací pro Agrofert. Není tedy divu, že Marie Benešová hrozila státnímu zástupci Pavlu Zemanovi kárnými žalobami, aby se ho zbavila. Ostatně na to už od jejího nástupu upozorňovalo 300 000 demonstrantů na Letné. Ale takovým lidem je někdy úplně jedno, jestli poškodí stát a jeho instituce. Jde jim často hlavně o funkce (Benešová), o peníze (Babiš) a o moc (Zeman). Takovým lidem nedělá potíže, jednat ve shodě jako zločinné spolčení.
Obávám se, že za stávající situace bychom se brzy mohli vrátit do situace předešlé, kdy Státní zastupitelství vedla paní Vesecká, kauzy na pražském zastupitelství účelově zametal pod koberec pan Rampula. Už o nich byla řeč. Vzhledem k obsazení rolí prezidenta, předesedy vlády a ministryně spravedlnosti lze usuzovat, že budoucí vývoj na státním zastupitelství nepůjde dobrým směrem. Jako lakmusový papírek nám určitě napoví rozhodnutí dozorujícího státního zástupce Šarocha v kauze Čapí hnízdo. Bude v pokušení vyměnit ukončení jejího vyšetřování za povýšení nebo podobné výhody?
Závěrem o Pavlu Zemanovi
Abychom se vrátili k tématu celého článku. Pavel Zeman jako nejvyšší státní zástupce odvedl skvělou práci. Bude zářným příkladem úředníka, který byl na pravém místě a dobře dělal, to co měl. Nevzpomínám si na žádný obdobný srovnatelný příklad v uplynulých 10 letech. V hlubší minulosti ale takové příklady v české státní správě najdeme.
Pavel Zeman se může s klidem zařadit mezi taková esa, jako byli:
Lubomír Volejník v NKÚ
Edvard Outrata v ČSU
Eduard Janota na Ministerstvu financí.
To jsou úředníci, kteří jsou zářným příkladem pro ostatní do budoucnosti a které bychom měli do úředních pozic přednostně vybírat a jejich práce si náležitě cenit.
Takže ještě jednou. Pavlovi Zemanovi patří (i můj) velký dík za to, že 10 let budoval fungující soustavu státního zastupitelství. Přejme mu hodně zdaru v jeho další práci. Škoda jen, že v nejbližší době to opět nebude práce pro Českou republiku, kde je (momentálně) poctivých a nebojácných úředníků potřeba víc než soli. Třeba se ale někdy vrátí. Mě by se líbil třeba ve funkci ministra spravedlnosti. [2]
Dodatek: Podrobné zhodnocení práce Pavla Zemana publikoval 30.7.2021 Lukáš Prchal v Deníku N.