Ani trochu si nemyslím, že by Miloš Zeman na sklonku svého života učinil nějaké rozumné politické rozhodnutí a sám od sebe abdikoval. Jak kdysi po druhé volbě prezidentem sebejistě prohlásil, jemu se prý v police již nemůže nic stát … Z toho můžeme naprosto jistě usuzovat, že abdikovat dobrovolně nechce a nebude.
V tuto chvíli asi není podstatné, jestli je Zeman skutečně schopen učinit racionální úvahu na téma vlastní abdikace. Není to přece „jen“ odborná lékařská otázka? Daleko důležitější je skutečný stav prezidenta, který evidentně není už delší dobu (měsíce) schopný zastávat prezidentský úřad. Miloš Zeman se sice (s pomocí svého okolí) tuto skutečnost snaží měsíce zakrývat, ale v současné době už není možně veřejnost tak snadno obelhávat. Zeman není schopen veřejně vystupovat (mluvit), jinak by to už dávno jisto jistě udělal.
Miloše Zemana není třeba litovat. Do současného fyzického stavu se sám propracovává už dlouhá léta. Konzumace množství alkoholu („chřipečka“ u korunovačních klenotů), letité kouření, špatné stravování a další prohřešky životosprávy, se prostě po tak dlouhé době nasčítaly a dospěly až do této viditelné degradace fyzické a psychické, kterou už ani jeho okolí nedokáže před veřejností skrývat.
Přitom už před mnoha měsíci, začalo být z veřejných vystoupení Zemana jasné, že například stále častěji není schopen udržet hlavu vzpřímeně. Neklamným znakem rychle horšícího se zdravotního stavu byly i oznámené pyžamové týdny na zámku v Lánech, stále se snižující počet zahraničních cest i tajené hospitalizace v ÚVN. Dalším nesporným ukazatelem byla i videa samotného hradního mluvčího, který prezidenta potřeboval ukazovat, ale sám tím poskytoval veřejnosti (a novinářům) informace o jeho rychle se horšícím zdravotním stavu.
Vzhledem k tomu, že Zemana vždy zajímal jen jeho vlastní sobecký zájem, nelze očekávat, že by teď na sklonku života učinil rozumné rozhodnutí a sám abdikoval. Drží se prezidentské funkce zuby nehty až do hořkého konce, který teď prakticky sledujeme. Jeho neutěšený stav je ale jen jeho vlastní nepěkná vizitka a naše smůla. Vinu nelze svalovat jen na jeho okolí. Svoje spolupracovníky si vždy pečlivě sám vybíral, takže za ně nese odpovědnost. Je to tedy Zeman sám, který má zodpovědně konat, ale toho ani nyní není schopen (prakticky od začátku své politické kariéry myslel jen a jen na sebe).
Protože od Zemana neočekávám žádný rozumný postoj, je potřeba jednat jinde. Máme platnou Ústavu a fungující parlamentní systém. Je potřebné, aby obě komory Parlamentu problém nefungujícího prezidenta řešily tak, jak jim předepisuje Ústava. Musí učinit svoje rozhodnutí v době, kdy se ustaví nová sněmovna, protože ta minulá už nezasedá. Situaci s nefungujícím prezidentem je potřebné řešit, protože sám toho evidentně udělat nechce.
Když Zeman před třemi lety sebejistě prohlásil, že jemu se v politice už nemůže nic stát, mýlil se. Zapomněl, že nad člověkem stojí přírodní síly a zákony, kterým se musí podřizovat. Jestli hlavním cílem Zemanova života bylo vybudovat si krásný politický pomníček do čítanek, tak by mu měl někdo vysvětlit, že snahou vydržet v úřadu za každou cenu, si rozhodně svůj obraz nevylepší. Po podezření z opakovaného páchání velezrádné činnosti, to ostatně už ani není možné.
K doporučuji také přečíst:
Jan Urban: Co dál se Zemanem? Vítězové voleb se schovávají za lékaře, rozhodnout ale musí sami
Jan Kalvoda: Parlament není okresní posudková komise. Proti Zemanovi měl vystoupit dávno
Martin Fendrych: Dvojnásobný vrah Kajínek komentuje na Primě stav Zemana. Vymknuti z kloubů
