dobrá vláda špatná vláda

Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“  (Tomáš G. Masaryk)

Z jakých ideálu se zrodila samostatná Česká republika? Jaké jsou její základy?

Naše republika měla velké štěstí, že u jejího zrodu stály příkladné politické osobnosti a mezinárodní situace pro ní byla příznivá. V té tobě jsme už byli mimo sovětskou kontrolu. Odjez sovětských okupantů z Československa skončil 30.1.1991 (Michal Kocáb). Varšavská smlouva byla rozpuštěna v Praze o den později. Sovětský svaz se rozpadal. A zaniknul měsíc před jejím vznikem.
Nová republika dostala do vínku dobrý základ. Navázala na politickou činnost svobodného Československa (po roce 1989). Tou dobou už měla vlastní bezpečnostní a státní složky vybudované. Patřili k nim mimo jiné i Bezpečnostní informační služba a Ústavní soud. Ten vzniknul 1.1.1993. Stejně jako Česká republika. Jak symbolické.
Česká republika převzala mnoho symbolů Československa a stala se tak v mnoha směrech jeho faktickým pokračovatelem.
U zrodu České republiky stála řada výjimečných politických osobností. 26.ledna 1993 byl zvolen prvním českým prezidentem Václav Havel, kterému v té době pomáhala řada bývalých disidentů. Jeho prvním kancléřem byl Ivan Medek (dalším Karel Schwarzenberg). Právní systém budovali například Vojtěch Cepl a Dagmar Burešová. O duchovní obrodu pečovali Miroslav Vlk a František Tomášek. Zahraniční politiku formoval Jiří Dienstbier. Ministerstvo vnitra vedl Jan Ruml atd.

Nezištně nám tehdy pomohla i řada krajanů. Patřili mezi ně Josef Škvorecký a Zdena Salivarová  (`68 Publishers), pozdější ministr kultury Pavel Tigrid exilový časopis (Svědectví), první předseda  ČSSD Jiří Horák. A také mnoho zahraničních spolků našich krajanů posílalo dary nebo přijeli do republiky pomáhat. Za všechny alespoň jmenujme Americké přátele České republiky.

V nových politických stranách se objevila řada skutečných politických osobností. Petr Pithart (Občanské fórum) napomohl klidnému rozdělení Československa. V ODA působili Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Václav Benda. Také v médiích dostala prostor řada dříve zakázaných novinářů. Jiří Ruml, Jan Urban, Jiří Hanák, Vlastimil Třešňák a další,  kteří pracovali například v redakcích Respektu a Lidových novinách*. Mnoho dalších skvělých lidí pomáhalo budovat nový stát ve státní správě,  dobrovolných sdruženích a nestátních organizacích. Ti všichni položili pevné základy nového demokratického státu a pomohli k jeho ukotvení v bezpečnostních strukturách (NATO) a dovedli ho ke vstupu do EU (Vladimír Śpidla).

Máme i něco shnilého ve státě českém. V samotných jeho základech.

Rozdělení Československa, bez ohledu na výsledky referenda a podmínky stanovené v Ústavě, svévolně provedli političtí samozvanci, tehdejší předsedové dvou vítězných politických stran (Václav Klaus a Vladimír Mečiar). Ještě horší ale bylo, že restituce majetku ukradeného komunisty, byla záměrně vztažena k roku 1948 (a netýkala se tedy větší části majetku zcizeného československým podnikatelům Benešovými dekrety). Už záhy po roce 1989 zřejmě vzniknul plán starých struktur, jak se ukradeného majetku znovu zmocnit (první kolo kuponové privatizace skončilo měsíc před vznikem ČR. U jejího zrodu stál Václav Klaus a Dušan Tříska). Dvě třetiny majetku (zcizeného komunisty už v letech 1945-1948) byl podruhé rozkraden řadou privatizačních fondů. A z jejich vytunelovaného majetku se zrodila většina dnešních českých oligarchů. Tady si Česká republika zadělala na velký problém. Oligarchové se  vytunelováním kupónových fondů tak namlsali, že chtěli za každou cenu v nelegálním obohacování pokračovat. Začali všemožně korumpovat politiky, aby se dostali k výhodným prodejům zbývajícího státního majetku (Konsolidační agentura apod.). Tento jejich hlad po penězích a devastující politický vliv, trvá. Začalo to tím, když ministr financí Klaus veřejně prohlásil, že nezná špinavé peníze a záměrně nedbal na dodržování zákonů a práva. Dotáhl to s takovou filosofií (a s pomocí zákulisních manipulací oligarchy) až na prezidenta.

Pokud právní stát nefunguje (právo pro oligarchy neplatí) a rozsudek se dá koupit (jak říkal oligarcha Babiš v parlamentu v roce 2018, když zastrašoval poslance, policii a požadoval odvolání ředitele GIBS v přímém televizním přenosu). Vytunelování státního majetku a stále stoupající úroveň korupce, už podkopaly základy našeho státu. V podstatě negují jeho úspěchy dosažené z počátku jeho existence. „Opoziční“ smlouva, návrat starých struktur v Zemanově první vládě (1998-2002), mafiánský kapitalismus, bankovní socialismus, Klausova amnestie pro tuneláře, Zemanův pokus (2013) změnit parlamentní systém na prezidentský, po uměle vyvolaném pádu řádně zvolené vlády. To už není jen korupce. To už je ohrožení existence spravedlivého státu a vybudování nelegitimního oligarchického režimu.
Dá se říci, že Česká republika, tak jak byla založena v roce 1993, už neexistuje. Oligarcha Babiš převzal kontrolu nad politickým řízením vlády a Zeman, nejhorší polistopadový politik ze všech, mu v tom politickém spiknutí zlomyslně pomáhá. Je to mimo jiné proto, že někteří z oligarchů financují kampaně vybraných prezidentských kandidátů v prezidentské volbě (myslím Klause i Zemana). Samozřejmě výměnou za politický vliv, transformující se ve výhodné státní zakázky a levné nákupy státních podniků. Staré struktury (a synkové starých struktur) nám teď společně s komunisty neomezeně vládnou. Prestiž povolání politika se podařilo Milošovi Zemanovi snížit až za povolání uklízeček. Taková je nahá pravda.

Nemysleme si, že ohrožení základů našeho státu, je jen čistě v ekonomické rovině. Mezinárodní situace k nám není už zdaleka tak příznivě nakloněná, jako v roce 1993. O to větší je potřeba si dávat v mezinárodní politice pozor na nejrůznější nástrahy. Například Vladimír Putin stále považuje bývalé sovětské satelity za svoje hřiště. Jak vypadá jeho způsob řešení mezinárodních vztahů, vidíme ve válečných konfliktech v Čečensku, Gruzii, Ukrajině, Sýrii a jinde. Václav Klaus byl značně pro kremelským. Miloš Zeman k tomu ještě přidal pro čínským postoj. Oba tito divní pánové nám v součtu vládnou 20 let. To oni nás přivedli až do stávajícího politického marasmu (za přispění nejmocnějších oligarchů). Mít tak špatné prezidenty samozřejmě není v zájmu České republiky.
Oligarchické uzurpování moci a oligarchické instalování českých prezidentů na Hrad, musí skončit. Pokud se česká společnost neprobere, nezačne se tvrdě bránit, bude žít ve státě, který se stále více bude podobat totalitnímu husákovskému Československu. My starší si to ještě pamatujeme. Proto, při pohledu na exkomunistu Bureše ve Strakově akademii, máme pocit, že budeme zvracet. Kdo nechce žít v prohnilém státě reprezentovaným Zemanem a Babišem, musí pro to něco udělat.
Přestat tupě číst oligarchická média nebo slepě poslouchat Babišovsko-Zemanovské  manipulace na Facebooku, v jejich televizích, novinách, rádiích. Sledovat nezávislá média, víc o věcech přemýšlet. Pochopit, o jaké základy státu nám jde, a jakým představitelům, máme svěřit řízení státu. Jít k volbám a vyměnit politiky. To je základní výhoda pro občany demokratického státu. Samostatně myslící nepoddajní občané, jsou jeho nejlepší pojistkou. Rozhodně jí ale  nejsou jeho věrní sluhové v mediálním impériu nebo jeho bývalý zaměstnanci, dosazení oligarchou do státní správy. Těch se (co nejdříve) musí opozice po volbách zbavit. Nebo vážně chcete žít ve státě, kde jen musíte makat pro oligarchy. Ve státě, za který se musíte stydět nebo z něj dokonce emigrovat. Tak jako to zažívali po desítky let naši dědové a otcové za Gottwalda a Husáka?!

* odkaz na Lidové noviny bohužel neuvádím, protože se toho času nacházejí v majetku oligarchy Babiše. Ke čtení vám je proto nedoporučuji.

 

 

 

0
, ,
Může vás také zajímat
Latest Posts from Česká politika