Češi a Slováci opět na hraně svých dějin
Od kupování médií, k vraždám novinářů
V posledních 10 letech není situace v Česku ani na Slovensku moc dobrá. Slovenská média skoupili oligarchové (Penta a spol.) tak jako v České republice. Hlavně proto, aby je vlivná a nezávislá média nemohla kritizovat nebo upozorňovat na jejich podnikatelské praktiky. Kam až tento proces na Slovensku došel, už víme. Aféra Gorila vyvolala první velké demonstrace. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka (a jeho přítelkyně) vyvolala ještě větší demonstrace. A nakonec to všechno vyvolalo i politický obrat, kterého veřejnost po velkém úsilí dosáhla. (také díky nezávislým médiím typu Deník N a slovenským patriotům, kteří jejich vznik financovali). Nyní je Slovensko na lepší cestě než Česká republika. Má už druhého solidního prezidenta v řadě a to hodně pomáhá. Česko-slovenský komplot Zemana a Babiše, je děsná kombinace. Slovensku tak můžeme jen závidět. Situace se nám otočila. Kdysi mnozí Slováci záviděli Čechům Václava Havla. Teď mnozí Češi závidějí Slovákům jejich poslední dva prezidenty – Andreje Kisku a Zuzanu Čaputovou. Člověk nemusí být lumen, aby poznal hlavní rozdíly mezi Zemanem a paní Čaputovou. A ještě víc, když promluví.
V Česku (už téměř čtyři roky) neomezeně kraluje oligarcha Babiš. V kontrole médií mu začali sekundovat Kellner, Křetínský, Penta a další oligarchové. Média skupují nejen u nás, ale začali to systematicky dělat i v Evropě. Kupují nejen média, ale i zastaralé uhelné elektrárny. A ty budou nadále vesele provozovat nejen u nás. Jejich média mají pomáhat propagovat jejich zájmy a nenápadně manipulovat s veřejností. Problematickým tématům (z hlediska majitelů) se tato média důsledně vyhýbají. Jaképak investigativní reportáže, jaképak odkrývání kauz a korupce vlády jednoho z nich? Když něco o korupci publikují, tak jen o té, která má ukázat na politickou konkurenci.
Oligarchická politická aktivita, je tedy jen podpůrným prostředkem jejich podnikatelské činnosti. Hlavním důvodem nákupu médií, je možnost mlčení o palčivých skutečnostech, zakrývání mnohočetných střetů zájmů oligarchů a problematických obchodních aktivit – levné kupování státního majetku (nebo naopak jeho předražený prodej státu), čerpání státních dotací.
Oligarchové se úzkostlivě starají o důslednou kontrolu mediálního prostoru. Nic negativního nesmí ven. Namísto informování veřejnosti, máme jen PR smíchané s propagandou. A také product placement jejich politických podniků. Takový stav je neúnosný. A nejen to. Pokud situace bude trvat dlouho, může převládnout ve společnosti apatie (to oligarchům jistě vadit nebude) a trvalé zaostávání společnosti. Následovat bude chudnutí řadových obyvatel, prohlubování majetkových rozdílů, postupující rozklad právního státu, růst nerovnosti před zákonem atd. To vše následované nebývalou koncentrací moci, přijímáním zákonů ve prospěch oligarchů, postupným okleštěním občanských svobod. O bujení korupce ani nemluvě. Trend se opět obrátil.
Protesty v roce 2019 ukázaly, že statisícům českých občanům takový vývoj hodně vadí. Mají ale silného protivníka. Klub politických oligarchů Babiše a spol., musí obhájit i v dalších volbách svoje pozice. Jinak se vystavuje velikému nebezpečí. Policie i soudy stále existují a nikdo z výše jmenovaných neví, kdy může přijít masovější posun v názorech společnosti. Tak, jako se to stalo nedávno na Slovensku anebo na začátku devadesátých let v Itálii, když vypukla skutečná akce čisté ruce. Elitní klub českých oligarchů jistě chápe souvislosti a udělá (pro sebe) všechno, co je v jeho silách. Nástrojů má na to dost. Jak ale ukazuje nedávný slovenský příklad, když přijde vichřice, smete i dříve nedotknutelné osoby. Stačilo, aby slovenská prezidentka Čaputová opakovaně veřejně prohlásila, že slovenská policie může konat. A ta záhy konat začala.
