Odpočítávání času člověka (výkvětu evoluce) začalo zrychlovat. Teprve nedávno se o tom ale člověk dozvěděl. Pochopil to?

Člověk je stále součástí živočišné říše a od opice se liší jen 3% genů. Přesto si hodně lidí stále ještě myslí, že dramatické klimatické změny, které přicházejí, lehce přežije. Že člověk má má svoje prostředky a nedopadne jako vybělený korál v moři. Člověk si potravu přece vypěstuje a zvyšování globální teploty o pár stupňů mu v klimatizovaném nákupním středisku nevadí. No tak co, bude trochu větší teplo, ne?

Jenže tak to není. Rostliny i člověk vydrží jen určitou teplotu. Při té vyšší rostou pomalu, až nakonec uhynou. Když budou hynout rostliny (nebo živočichové v moři), bude člověk také trpět. Tahle rovnice stále platí, protože počet lidí na planetě se rychle zvyšuje a ještě nějakou dobu stoupat bude. A hlavně stoupají nároky lidí po celém světě. Rozvojové země jsou ilustrativním příkladem. Většina se chce mít dobře a plnit si své sny, tak jako celebrity, které sledují ze své obrazovky mobilu.

Existuje mnoho návodů co zlepšit, ale pořád se většina pohybuje v rovině zjednodušených úvah a neposlouchá odborníky. Ani mladá generace, která sice demonstruje proti nečinnosti vlád, se dobrovolně nechce vzdát létání nebo nákupů nové elektroniky, ježdění automobily a nakupování krátkodobé módy. Lidstvo kráčí neochvějně vstříc své vlastní zkáze. Ale člověk je stále součást přírodního cyklu a příroda má svoje přesné zákonitosti. A z těch se člověk nevymaní, i kdyby chtěl.

Takže, co máme dělat? Toť otázka. Obecný návod nečekejte. Ale je jasné, že člověk by měl využít toho, čím ho evoluce obdařila. Měl by zapínat hlavu a nejen to. Rozhodující bude vůle lidí s problémem globálního oteplování něco dělat. Pro začátek by postačilo, těžce vydělané peníze správně investovat, tlačit na vlády (hlavně v rozvojových zemích) a také na velké korporace a banky, aby i ony investovaly peníze správně. Těch šest let, co nám ukazují hodiny na Letné, by měl každý dělat, co může (podle jeho finančních i mentálních schopností).

Jako první můžete zkusit, spočítat si svojí uhlíkovou stopu a zamyslet se, v čem jí můžete snížit. Řešením není přestat nakupovat, to lidstvo nedokáže. Řešením je utrácet správně.

Nekupovat si pořád dokola auto na naftu namísto elektromobilu (protože nafta je levnější než benzín).  Plynový kotel vyměňte a pořiďte si tepelné čerpadlo (místo druhého auta v rodině). Město si může místo akvaparku postavit bioplynovou stanici nebo jiný zdroj obnovitelné energie. Stát nemusí stavět tolik silnic. Ušetřené peníze ať dá raději na ekologické dotace, na výzkum nových úsporných technologií, osvětu atd.

Každá bohatá země by si mohla vzít „patronát“ nad jednou (nebo více) chudší zemí a vzájemně se podpořit. Jedna může poskytnout např. suroviny, pracovní sílu apod. a druhá inovace, školství, poradenství atd. Musí to být vzájemně výhodné. Jakýsi fair trade mezi spolupracujícími státy. Vlády mohou využít iniciativy a zkušeností nevládních organizací. Ty pracují často efektivněji než politici nebo státní úředníci. Ti mají mít jiné úkoly. Například udržovat mír a nevyhazovat peníze za války (říkejte to ale zvrhlým, psychopatickým diktátorům … ).

Když se vrátíme k těm příkladům z přírody, tak by nám mělo být jasné, že to co se nepřizpůsobí změně, zahyne. Člověk se musí přizpůsobit změně, kterou sám způsobil. Je to jako s mikroorganismy, které na naší planetu vypustily před dvěma miliardami let první kyslík do atmosféry, a celá planeta zrezivěla. Díky tomu ale vznikla možnost lepší přeměny energie v živém organismu. Díky tomu se zvířata pohybují (rostliny ne) a přemýšlejí. Nyní před člověkem stojí zvláštní zkouška. Jestli dokáže vlastním myšlením a jednáním napravit vlastní chyby. Takové zkoušce ještě žádný živočišný druh evoluce nevystavila. Člověk to může zvládnout, ale nemusí. V tom případě evoluce usoudí, že se jednalo o slepou větev vývoje a ten bude pokračovat jinou cestou. Bez člověka.

Dále doporučuji k přečtení:

Neobyvatelná Země  (kniha, audiokniha)

David Attenborough: Život na naší planetě (2020)   (film)

Stručná historie téměř všeho – Bill Bryson  (kniha, audiokniha)